Přinášíme report našeho zástupce ve školské radě při Základní škole Pošepného z návštěvy výuky třídy s programem “Začít spolu” - Lukáše Truksy.

Jakožto členovi školské rady za zřizovatele jsem dostal možnost navštívit první třídu na ZŠ Pošepného náměstí, kde probíhá výuka podle programu Začít spolu. Škola zavedla program v tomto školním roce a bylo pro mě přínosné zažít tyto průkopníky v akci. Třída je rozdělena na dvě části – učební disponuje klasickou tabulí a lavicemi, které jsou organizovány do tří „center aktivit“ po třech lavicích a běžným nábytkem, kde má každé dítě úložný prostor pro své pomůcky, je zde i několik polic, kde děti najdou potřebné materiály pro rozšiřující úkoly. V zadní části je pak herna s velkými molitanovými kostkami, hračkami a knihovnou. Je tu dost místa pro 20 dětí, což je maximální počet pro tento typ výuky.

Mladá paní učitelka přivítala ráno 16 dětí ve společném kruhu, kde jsme každý mohl sdílet své zážitky z předchozího dne a začít den příjemným naladěním. Zhruba po 30 minutách pak zopakovala úkoly, které děti čekaly v následujících hodinách a všichni se pustili do práce. Každé z center, kam se děti usadily, mělo jiné zaměření. V jednom měly děti úkoly z Českého jazyka, v dalším matematické úlohy a v tom posledním se zabývaly Českou republikou v rámci prvouky. Děti pracovaly převážně samostatně, práci měly jasně stanovenou v rámci učebnic a písanek, prvoučné centrum pak ztvárňovalo přehled o naší republice na papíru A3 za použití kreslení a lepení. Paní učitelka pravidelně kontrolovala, vysvětlovala a pomáhala dětem, které si s něčím nevěděly rady. V mnoha chvílích jsem byl svědkem toho, jak si děti pomáhaly navzájem, i několika rušivých elementů, které ostatní od práce odvracely. Jak mi bylo řečeno, děti mají naplánováno, co mají v rámci toho kterého tématu splnit do konce týdne a když to nestihnou, zbyde jim práce na doma. To vyžaduje velkou součinnost rodičů – a ve spolupráci s rodiči ostatně spočívá základ programu Začít spolu. Rodiče jsou pravidelně informováni v rámci měsíčního hodnocení (známky děti nedostávají) a mají k dispozici formuláře, ve kterých se mohou k hodnocení vyjadřovat a sdílet své podněty s paní učitelkou. Po dvou hodinách rozdělených 15-ti minutovou přestávkou jsem musel zase běžet za svými povinnostmi a opustil jsem třídu bzučící ruchem pracujících dětí.

Jsem rád, že jsem mohl být svědkem toho, jak se dají inovativní přístupy aplikovat na „klasické“ základní škole. Pokud chceme, aby se vzdělávání nadále přibližovalo aktuálním potřebám ve společnosti, čeká nás ještě mnoho práce. Ze své zkušenosti mohu jen říct, že tato škola udělala první krok z mnoha, které budou, doufám, následovat. Zde konkrétně mají v plánu otevírat další třídy až do páté. Zatím jde o jednu třídu, která zpracovává povinné výstupy za pomoci jiné organizace výuky a větší součinnosti rodičů. Aby se mohla výuka nadále rozvíjet, je potřeba proškolení dalších učitelů, kteří jsou ochotní učit jinak a nadále se vzdělávat v nových přístupech. Alternativních metod ve výuce existuje mnoho, tato je podle mého názoru zatím nejsnáze aplikovatelná do mainstreamového vzdělávání. Není ale jediná, a proto se těším, že budeme vídat stále více ochoty sdílet nové přístupy a implementovat je do současného systému. Naše školství potřebuje změny a vše začíná od malých krůčků do neznáma.

Lukáš Truksa