Na Praze 11 žiji už 9 let a s manželkou tu vychováváme tři děti. Na Jižním Městě se mi líbí dostatek zeleně a dětských hřišť, samoobsluha pár kroků a ani lékaři nejsou daleko. Větší příroda je prakticky za rohem na Milíčově nebo v okolí Hostivařské přehrady a přitom metrem je centrum města na dosah. Co se mi ale nelíbí, je stávající situace na radnici městské části, protože Praha 11 má určitě na víc. Troufám si tvrdit, že stejně problémové vedení má snad už jen Praha 1 a Praha 10. Jsem proto rád, že na všech těchto městských částech jsou aktivní členové a příznivci České pirátské strany, kteří přinášejí vizi, jak by měla radnice fungovat lépe. Jedná se nejen o lepší hospodaření s majetkem, ale také o drobná zlepšení veřejného prostoru, která ocení každý. Například mě osobně chybí v Centrálním parku nějaký vodní prvek, který by tento prostor ochladil i oživil.
Kvalita života na sídlištích je daná právě zelení a dostatkem prostoru, který si nemůžeme nechat vzít. Stavět by se proto mělo spíše v širším centru Prahy na tzv. brownfieldech, tedy bývalých průmyslových areálech, které jinak leží ladem. Na sídlištích lze stávající zástavbu vhodně doplnit, ale ne tak, aby byla snížena kvalita bydlení stávajících obyvatel. Za zásadní také považuji dotažení okruhu. Stavba úseku 511 bude pro Prahu 11 jednoznačné výraznou úlevou. Bohužel stále ještě nepůjde o reálný „silniční okruh kolem Prahy“, protože povede nadále pražskými katastry. Po dokončení 511 budu usilovat o skutečné vyvedení kamiónů z Prahy a stavbu aglomeračního okruhu.
Z pozice magistrátu se chci také zasadit o zvýšení kvality středních škol na Jižním Městě, které zřizuje magistrát. Jednak je nezbytné přidat učitelům na platech, tak aby toto povolání bylo atraktivní i v Praze, kde jsou životní náklady o něco vyšší. Za druhé bych rád podpořil alternativní způsoby výuky na veřejných školách. Například na některých osmiletých gymnáziích by bylo možné zavést tzv. projektově orientované vyučování, které umožňuje více učit v souvislostech. Děti tak získají větší samostatnost a kompetence, které budou v životě potřebovat. Nejedná se o vnucování nějakého nového směru vzdělávání pro všechny, ale o rozšíření nabídky pro ty, kteří o ni mají zájem a podporu svobodné volby rodičů.