Čím dál tím více rodičů chápe význam zdravé stravy. V tom se shodují s nutričními poradci a odborníky na celém světě. Tito rodiče chtějí, aby i jídelny ve školských zařízeních podporovaly toto jejich správné rozhodnutí. Záleží jim na tom, co jejich děti jedí, nelíbí se jim odměňování sladkostmi a pití slazených nápojů.

Nejprve trocha nudných čísel a faktů. Česká republika má unikátní systém školního stravování, který se bohužel řídí předpisy třináct let starými, kde se operuje s takzvanými spotřebními koši. Ministerstvo zdravotnictví v rámci svého programu Zdraví 2020 provedlo kontrolu 161 jídelen mateřských i základních škol. Přes 80 % jídelen však spotřební koše nepoužívá správně. Ministerstvo zdravotnictví na to reagovalo vydáním metodického návodu k těmto košům, nicméně je to pouze doporučení.

Převedeno do běžné řeči smrtelníků: o tom, co naše děti ve školkách a školkách jedí, se rozhodlo před 13 lety a od té doby to ten, kdo o tom rozhoduje (MŠMT), neaktualizoval. A nejen to. Z výše uvedeného plyne, že přes 80 % školských zařízení stejně se spotřebními koši ani neumí pracovat.

Snažila jsem se zmapovat, jak je na tom naše městská část. K řadě jídelníčků základních škol se z venku a bez přihlašovacích údajů nemáte šanci dostat, takže není co mapovat. Jen pár škol vás nechá „nakouknout pod pokličku“. Někde je možné vybrat si ze dvou až tří jídel, nicméně nemusíte být nutriční specialista, abyste se pozastavil nad tím, že z pěti dní je maso v jídelníčku čtyřikrát. Tam, kde se snaží o „zdravý styl“ (spíše však vegetariánské jídlo), pak děti dostanou oběd, který neobsahuje pro jistotu žádné (tedy ani rostlinné) bílkoviny.

Ve školních jídelnách je více na samotných dětech, co budou či nebudou jíst. Ptá se však někdo dítěte v mateřské škole, zda bude jíst tento slazený jogurt nebo ochucené doslazované mléko v tetrapak obalu? Bohužel, stále je běžnou praxí (zcela mimo pravomoc mateřských škol), že děti jsou nuceny dojídat jídlo, které nechtějí a domů pak dostanou ke svačině loupák anebo makový koláč.

Jsem přesvědčena, že všem leží na srdci kvalitní strava našich dětí. Většinový dluh práce je v tomto bodě na státní úrovni, ale i my z pozice městské části můžeme v lecčems pomoci. Jídelny často tápou, jak správně standardy nastavit. Naštěstí existuje řada programů, které se zdravé stravě ve školských zařízeních věnují. Úroveň programů je pochopitelně různá. Navézt jablka a mrkve do škol je jistě chvályhodné, ale ne příliš koncepční. Je potřeba jídelny naučit o zdravé stravě uvažovat, pomoci jim a dále je i provázet, což řada programů (Skutečně zdravá škola, Zdravá školní jídelna) skutečně dělá. Školská zařízení se do programů zaregistrují a vždy následuje aktivní pomoc ze strany garantů/lektorů programu, kteří personál zaškolí a jsou mu kdykoliv ke konzultaci. Jídelny mezi sebou sdílí informace i recepty a stačí nahlédnout do příslušných fotogalerií; člověku se sbíhají sliny. Pokud jsou splněny pravidla programu, zařízení je umístěno na mapu zdravých jídelen, čímž vzrůstá nejen jeho prestiž, ale i spokojenost strávníků. Vše je pochopitelně stále podřízeno vyhlášce o školním stravování (tedy i ceny) a týká se jak škol, tak i školek.

Překonaným mýtem je, že jíst zdravě je drahé, a ne příliš chutné.

Mgr. Zuzana Ujhelyiová

Pirátské listy Praha 11 ke stažení zde (velikost 10 Mb).